Historie jednoty


Vnik jednoty

První počátky historie naší jednoty spadají do období těsně po II.světové válce. V roce 1921 se rozhodli někteří členové farnosti o ustanovení nové jednoty, která měla navázat na předcházející činnost  Spolku katolických mužů a jinochů ,,Moravan“, založeného v r.1901 tehdejším kooperátorem ve Velké Bystřici P.Metodějem Smětákem. Jednota byla schválena zemskou politickou správou dne 29.1.1921 a jednota byla začleněna do Župy Šrámkovy se sídlem v Olomouci.

Hlavním posláním nové organizace nebyl jen sport, ale měla široké pole působnosti v oblasti kulturní, náboženské a osvětové. Ve sportu nejvíce táhl stolní tenis, prostná cvičení, míčové hry a cvičení na nářadí. Členové, kteří se příliš sportu nevěnovali, hráli v divadelních představení-zvláště v operetách, které byly velice populární a měly hojnou návštěvnost. Celkově měla jednota více jak 150 členů a patřila mezi významné místní spolky.

Stavba Orlovny

Cvičení nejprve probíhala v zahradě u Klimešů, v zimních měsících se využíval sál v hostinci u Batů a v místním pivovaře(dnes budovy vedle zámku). Protože veškerá činnost probíhala víceméně v provizorních podmínkách, bylo v roce 1927 rozhodnuto, že dojde k výstavbě nové budovy Orlovny. Podkladové plány vypracoval stavitel Otčenášek z Bohuňovic a od rodiny Klimešů byl výhodně zakoupen příslušný pozemek. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na 260.000 korun a proto byla vyhlášena mezi členy sbírka. Zdejší duchovní správce P.Jan Herbrich přispěl částkou 10.000 Kč a stejnou částku odkázal Orlu po své smrti. Velkou zásluhu na budování měl Jan Preč a kaplan P.Josef Slavík. .Základní kámen byl položen  10.6. 1928 a zároveň posvěcen olomouckým prelátem Ledochowskim .Během jednoho roku vznikla moderní víceúčelová budova k jejímuž dokončení a slavnostnímu otevření došlo 21.7. 1929 po dopolední mši sv. ve farním kostele. Odtud se všichni přítomní odebrali k nové budově kde proběhl slavnostní akt jejího požehnání a otevření. Slavnostní požehnání  provedl opět olomoucký prelát hrabě Ledochovski a po posvěcení se uskutečnila zahradní veselice v místním kapitulním parku. Budova to byla opravdu moderní, kolem 40m dlouhá a 10 m široká s prostorným sálem, jevištěm, bytem správce a několika klubovnami. Svou působnost zde našla i malá knihovna, a také místní Reifeissenka pod vedením někdejšího katechety P.Jana Klevety.

Předválečná činnost

Členové se zúčastňovali náboženských i občanských slavností, konali se poutě na významná poutní místa, ale především se cvičilo a hrála se divadelní představení o čemž se dochovalo velké množství materiálu v podobě plakátů. Velkou událostí pro členy místní jednoty byla zejména účast na orelských sletech.

V roce 1931 u příležitosti 10. výročí založení jednoty byl zhotoven a slavnostně posvěcen prapor jednoty. Slavnostní požehnání se uskutečnilo 4.10.1931.Prapor  o velikosti 150 x 120 cm, je bílé barvy se znázorněním orla na lícní straně a na druhé straně je vyobrazena postava sv.Jana Křtitele-patrona zdejší farnosti. Jednotě jej daroval místní farář  P.Jan Herbrich a zhotovila jej firma Stádník Olomouc.

1. světová válka

Slibná spolková činnost však byla  přerušena válkou.V roce 1941 se členové jednoty ještě zúčastnili pouti na Sv.Hostýn, ale již v roce 1942 byl Orel spolu s dalšími spolky německou okupační správou zakázán, orlovna zabavena a tím skončila první etapa působnosti jednoty ve Velké Bystřici. Členové se však nemínili s tímto stavem smířit a proto prapor a další materiály jednoty skryli pro budoucí dobu u Juráňů. Tato doba se přiblížila v roce 1945 kdy ihned po osvobození od nacismu se sešli její někdejší členové, aby obnovili její činnost. Jednota opět začala zdárně působit na přerušeném díle. Pořádaly se opět divadelní představení,poutě na významná poutní místa, znovu se začalo cvičit a členové se zúčastňovali veřejné práce v obci.Musela se rovněž splácet nemalá půjčka z dob výstavby Orlovny,kterou se však podařilo splatit.

Období komunismu

Obnova však netrvala dlouho a radost z nového díla ukončil komunistický puč v roce 1948. Noví vládcové měli svou představu o dění ve státě i obci, a proto již 29. března 1948 svolal místní akční výbor ve Velké Bystřici řízený komunisty schůzi, na které bylo nastíněno sloučení některých spolků v jednu tělovýchovnou organizaci a od 13.října tohoto roku došlo k jejich trvalé likvidaci. Orel byl násilně spojen s ostatními sportovními organizacemi a veškerý jeho majetek byl zabaven a budova orlovny předána Sokolu. Protože se však nevědělo jak ji využít ( Sokol měl teď dvě tělocvičny), byla nejprve pokusně využita na loutkové divadlo a posléze koncem 50. let přestavěna na širokoúhlé kino. Jediné co se podařilo zachránit byl opět spolkový prapor, který (opět) ukryla rodina Juráňova. Hodnota zabaveného majetku se odhadla dle zápisů na 325.700,-Tímto násilným aktem přestala jednota existovat a ani koncem 60.let,kdy docházelo postupně k politickému uvolnění poměrů se nepodařila její obnova. Členové v době komunistické totality byli pronásledováni a různým způsobem perzekvováni. Mnozí skončili ve vězení (Václav Juráň)

Kino pak působilo v prostorách orlovny až do roku 1996, kdy definitivně zaniklo. Budova mezitím přešla v roce 1982 na nového vlastníka,a tím byl MNV Velká Bystřice. Postupně začalo docházel k úpadku kina a rovněž tak k chátrání budovy na níž nebyla prováděna ani základní údržba mimo pořízení nové hliníkové střechy v roce 1986. Tento stav trval až do pádu komunistické totality v roce 1989, kdy se někdejší členové Orla opět sešli a dohodli na obnovení jeho činnosti.

Obnovení činnosti

K této události došlo 15. května roku 1990 a starostou jednotou se stal br.Václav Juráň starší, místostarostou Jan Andreáš a jednatelem Zdeněk Lakomý. Vzdělavatelem byl zvolen Mgr. Jaroslav Pečínka, hospodářem Milada Juráňová a výbor tvořili ještě Ing. Leopold Endlicher, Václav Juráň ml., Marie Podmolíková a Jaroslav Pečínka. Osvědčení o registraci jednota obdržela od ústředí Orla v Brně 5.10.1990. Tím byla obnova zakončena. Hlavní úsilí bylo věnováno především získáním nových členů a obnově dřívější činnosti. To šlo zpočátku velmi těžce, mnozí dokonce doporučovali již činnost neobnovovat. Počáteční činnost tak byla spíše symbolická, protože budova kina i nadále patřila obci Velká Bystřice a nebylo se kde  scházet. Obdobná situace byla i v sousední jednotě v Přáslavicích .Proto došlo k dohodě a sloučení obou někdejších jednot v jeden celek. Základem byla snaha o navrácení majetku,což se díky špatně nastavené legislativě nepodařilo uskutečnit a budova navrácena nebyla, i když probíhala soudní jednání a bývalí členové sepisovali petice za navrácení tohoto zabaveného majetku a odstranění této letité křivdy. Podle zákona, silně ovlivněného socialistickým myšlením mohl být totiž vrácen pouze ten majetek, který byl v tuto chvíli ve vlastnictví původní organizace na kterou přešel v roce znárodnění,což již nebylo možné splnit a tak zůstávala budova i nadále v rukou obce.

V polovině 90.let se podařilo získat několik mladých lidí a pod vedením tehdejšího sekretáře Václava Juráně se začaly pořádat tzv.Lesní závody pro děti a od roku 1995 pořádat první letní tábory pro děti. Tím byla zahájena práce s mládeží, která pokračuje doposud, a která dala činnosti jednoty nový impuls.

Navrácení orlovny

Jistá naděje na navrácení orlovny svitla se zrušením místního kina, které doposud v orlovně fungovalo. Pro velmi špatný technický stav a nevyhovující hygienické podmínky, jakožto pro celkovou ztrátovost se kino s definitivní platností v roce 1996 zrušilo a hledalo se nové využití budovy.V té době vzrostl opětovný zájem členů o návrat orlovny. Na obecní úřad přišlo několik peticí, v nichž pisatelé požadovali ,aby se budova vrátila těm kdo jí postavili a zaplatili ze svých prostředků. Obdobný dopis zaslala i rodina Klimešova,která kdysi pozemek poskytla. To mělo velký vliv na rozhodování městských zastupitelů.

Po dlouhých jednáních došlo k dohodě s městem a v říjnu 1998 byla rozhodnutím  zastupitelstva města navrácena orlovna a ihned na počátku 1999 se začalo s její postupnou rekonstrukcí. Celkový stav budovy byl více než žalostný, protože dosavadní správce na ni neprováděl takřka žádnou údržbu. Postupně se však podařilo nashromáždit potřebné finanční prostředky, jak od členů jednoty, tak od ústředí Orla, takže práce mohly probíhat nerušeně dál, zejména však díky velkému úsilí členů, kteří odpracovali zcela zdarma stovky brigádnických hodin. Postupně se podařilo odstranit všechny nevhodné vestavby( sklopené hlediště), opravit sál(omítky), sociální zařízení, vyměnit rozvody elektřiny a pořídit plynové vytápění.

V roce 2004 bylo zvoleno nové vedení jednoty. Starostou se stal Mgr. Zdeněk Lakomý, místostarostou br. Václav Juráň a sekretářem Mgr. Eva Fojtíková. Současně byla zvolena nová rada jednoty ve složení Ivo Slavotínek, Marie Plesková a hospodářkou se stala opět Milada Juráňová. Nové vedení si dalo za cíl dokončit všechny potřebné práce, aby orlovna mohla začít sloužit veřejnosti. Rozsáhlá rekonstrukce skončila v polovině roku 2004 a 20. června téhož roku byla budova slavnostně otevřena a požehnána velkobystřickým kaplanem P.Janem Valentou.

Současnost

V současné době je orlovna využívána jako tělocvična, přednáškový a výstavní sál, v klubovně zkouší farní sbor. V roce 2006 zde došlo k setkání místních farníků po udělování svátosti biřmování s olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem a v roce 2009 rovněž setkání biřmovanců a farníků s biskupem Mons. Josefem Hrdličkou.

I když větší práce se podařilo do roku 2004 realizovat, díky stálému úsilí členů pokračují úpravy až doposud. Za velmi přínosné pro činnost naší jednoty Orla považujeme prohlubování spolupráce z místní římskokatolickou  farností,která velmi často objekt pro své účely používá.

 

Zapsal Mgr. Zdeněk Lakomý