Dětský tábor 20.7. – 29.7.2018
Orelský tábor 27.7. – 5.8.2018
„Letošní tábor na Travné se nesl v jiném duchu než v minulých letech. A to už od samého začátku. Na nádraží jsme se nesešli jako obvykle s menšími batůžky, ale s pořádnou krosnou na zádech. Nejenom, že jsme oproti minulým letem nesli o „něco“ více, ale nesli jsme to i o „trochu“ déle. Konkrétně o tři dny. Jak se dá tušit, nedojeli jsme do Travné, ani do Javorníka. Povel vystupovat jsme od našich vedoucích ve vlaku uslyšeli o něco dříve. Ve Starém Městě. Zde jsme započali náš pochod do Travné.
Když jsme se od civilizace trochu vzdálili, překonali nějaké to převýšení a dostali se na cestu mezi lesy, naplnily se naše obavy. Déšť… Všichni rychle začali vybalovat pláštěnky a oblékat se do nich. Déšť ne a ne ustat a proto nám bunkry, které jsme potkávali na cestě, posloužili jako dočasné přístřešky. Nakonec však déšť ustal a my mohli o něco pohodlněji pokračovat v cestě. Kousek před Ostružnou jsme rozdělali tábor a zjistili, jaké téma nás bude táborem provázet letos. Nad ohněm jsme si opekli vynikající špízy a šli spát (někteří).
Další den jsme dorazili na Travnou. Tábor jakoby začal až teď, při pohledu na faru, osm chatek a všechny vedoucí pohromadě. Avšak tento rok jsme na Travné dlouho nepobyli. V Travné jsme pokaždé nabrali zásoby potravin a vyráželi na dvou až tří denní výlety do přírody Rychlebských hor.
Náš běžný táborový den vypadal nějak takto: ráno nás probudilo slunce, prosvítající větvemi stromů, když jsme se všichni probudili a vylezli z teplých spacáků, vrhli jsme se společně na přípravu nebo rovnou na konzumaci snídaně. Marmeláda, vánočka nebo třeba taková Májka. Po takových snídaních jsme vždy byli připraveni vyrazit na cestu. Nasadit krosnu, posbírat odpadky a můžeme vyrazit. Vedoucí nám někdy cestu „zpříjemňovali“ hrou nálet a povodeň. Kdo prohrál, nesl odpadky. Při chůzi jsme povídali a cesta nám ubíhala. V poledne jsme rozdělali oheň, uvařili oběd a chvíli jsme spočinuli. Po obědě jsme zahráli hru, přidělili body a pokračovali opět v cestě… Když jsme došli na místo, kde jsme měli přespat, nasbírali jsme dřevo na oheň a začali s přípravou večeře. Když se večeře vařila, jeden z vedoucích nám vždy přečetl kapitolu z knihy Dva roky prázdnin, kterou bylo inspirováno téma našeho tábora. Dobrodružství, která prožívali trosečníci v knize na nás čekala v podobě her a úkolů. Někdy byly hry pro tým, jindy pro jednotlivce, ale nikdy jsme se nenudili. Po večeři jsme rozbalili spacáky, někdy jsme ještě zahráli huči (karetní hra) a šli spát. Čekal nás zasloužený odpočinek. Dobrou noc.
Letošní tábor nám dal mnoho lekcí. Přes přípravu jídla, rozdělání ohně po dešti až po to, že ulehnout vedle mraveniště není dobrý nápad… Na každé tůře jsme zažili kopec srandy a o zážitky nebyla nouze.
Co dodat závěrem? Snad jen to, že tábor předčil všechny mé očekávání, za což vděčíme všem našim vedoucím. Tímto Vám chci jménem všech účastníků poděkovat za všechnu Vaši práci a námahu, kterou jste si s námi dali. Nemohu zapomenout také na naše skvělé kuchařky. Jídlo v táboře bylo úžasné a jen těžko se nám po obědě odcházelo. Poděkování patří také všem, kdo se o nás starali po zdravotní stránce, vytahovali klíšťata a vyléčili všechny naše problémy. Velké díky Vám všem a příští rok se snad opět ve zdraví setkáme!“
Josef Čečman